Pokud vám někdo řekne o své minoritní orientaci či identitě, věřte, že tomu předcházel dlouhý proces. A právě tento proces, kterému říkáme coming out, bývá pro LGBT+ lidi často velmi náročný. Pojďme se na něj podívat blíž.

Coming out aneb když se to ví

K tomu, aby člověk vyslovil před svým okolím větu „Jsem na kluky“, „Jsem na holky“, nebo třeba „Jsem trans“, obvykle vede dlouhá cesta. Od prvních myšlenek po záměrné sdělení druhým lidem často uplyne několik let. Může to být období dobrodružného sebepoznávání, ale také období bolesti a konfliktů. Druhá varianta má přitom často za následek nižší sebevědomí, nespokojené vztahy, depresi, nadužívání alkoholu a jiných drog, a další projevy, které svědčí o špatném psychickém stavu člověka. 

Proces, během kterého si člověk uvědomí a pojmenuje svoji minoritní orientaci a/nebo genderovou identitu, se označuje jako coming out. Žádný úplně vhodný český překlad tohoto slova zatím neexistuje.

Coming out probíhá obvykle v několika fázích, kdy každá z nich je spojená z různými dilematy a emocemi. Proces coming outu je individuální a příběhy lidí  se liší nejen délkou jednotlivých fází, ale i pocity a konkrétními událostmi s nimi spojenými. Vždy to závisí na tom, jaké má daný člověk osobnostní nastavení a jak podporující má rodinu a přátele.

Uvědomění

Každý člověk si postupně v průběhu života vytváří představu o sobě, ke které využívá i srovnání s druhými, s nimiž sdílí své zkušenosti. A právě toto srovnávání stojí obvykle za prvními myšlenkami, že je se mnou „něco jinak“. Když se podobné myšlenky začínají objevovat častěji, zrodí se obvykle i idea, že to „jinak“ se týká sexuální orientace a/nebo genderové identity. Jakmile si to člověk uvědomí, končí první fáze procesu coming outu.

Přijetí

Pokud si člověk uvědomí, že je LGBT+ (obvykle bez znalosti adekvátních pojmů), nemusí to ještě zdaleka znamenat, že to přijímá. Většina lidí si po uvědomění odlišnosti od většinové společnosti zjišťuje více informací a snaží se vytvořit si obrázek o LGBT+ lidech, mezi které by „měl*a patřit“. 

Vedle obecného postavení LGBT+ osob ve společnosti a míry homofobie je v této fázi také důležité, zda jedinec cítí základní přijetí ve své rodině a mezi přáteli. Pokud například žije mezi lidmi, kteří neustále dělají posměšné až agresivní komentáře na gaye, lesby a transgender osoby, musí se samozřejmě obávat, že i on*ona bude jejich obětí.

To člověka vede buď k tomu, aby vztahy s takovými lidmi opouštěl (což ale mnohdy znamená být zcela osamělý), nebo naopak k tomu, aby si postavení v nich upevňoval – třeba tím, že se k homofobním komentářům přidává, což však způsobuje bolestivé vnitřní konflikty.

K tomu, aby přijetí sebe sama proběhlo zdravě, je nezbytné jednak přiměřené sebevědomí daného člověka, a dále podpora jeho okolí a přístupnost určitých vzorů, díky kterým si jedinec nepřipadá jako „nenormální“.

Sdělení

Po uvědomění a přijetí menšinové identity obvykle nastává třetí fáze – vnější coming out. Sdělit takovou intimní, ale přitom velmi podstatnou informaci lidem, kteří v našich životech hrají ústřední roli, je velmi důležité. Jedině tak lze žít ve svobodě. Pokud k tomu nedojde, musí člověk neustále předstírat a obávat se prozrazení. Takový pocit je ubíjející – ničí psychickou pohodu i vztahy s blízkými.

Každý člověk by měl mít možnost volby – komu, kdy a jak tuto zprávu sdělí. Nikdo nemá právo takto důvěrnou zprávu předávat bez souhlasu dalším, nebo tlačit, aby ji LGBT+ člověk řekl ve chvíli, kdy na to není připravený. Předčasný a nevhodně načasovaný vnější coming out může být nepříjemným až traumatickým zážitkem.

Správně zvolený moment sdělení předpokládá především smířenost se sebou samým, a proto i určitou odolnost vůči negativním reakcím. Když se člověk pro sdělení rozhodne svobodně a zodpovědně, je obvykle schopnější volit způsob i okolnosti citlivě vůči druhým a má realistická očekávání.

Je například dobré poskytnout druhým čas na to, aby zprávu přijali a rozhodli se, jak zareagují, a neočekávat nutně, že hned první spontánní reakce na překvapující, mnohdy šokující a obtížnou informaci, bude zcela pozitivní. Vždyť i samotné LGBT+ osoby se s tím obvykle sžívají několik měsíců či let.

První sdělení přátelům či rodičům bývá zásadní zkušeností, která může člověka upevnit v sebepřijetí, nebo naopak zcela znejistit a snížit sebevědomí. Ovšem ke sdělování dochází i v dalších vztazích a v každém novém prostředí, do kterého se LGBT+ člověk během svého života dostane. Vnější coming out tedy není nikdy ukončená fáze.

Text napsala Irena Smetáčková, psycholožka a odborná garantka poradny Sbarvouven.cz

Pomáhejte s námi a zabraňte příběhům se špatným koncem

Poradna Sbarvouven.cz funguje pátým rokem a za tu dobu provedla různými fázemi coming outu téměř čtyři tisíce klientů*ek. Mentoři a mentorky pomáhají skrze on-line chat, ve kterém si navzájem s klienty*kami vyměnili už na padesát tisíc zpráv.

Útěky z domova, sebepoškozování, deprese a sebevražedné myšlenky bohužel také nejsou poradně cizí. Pomohli jsme již desítkám vážných případů, a rádi bychom v tom pokračovali i nadále. Až 28 % LGBT+ mladistvých přemýšlí nad ukončením vlastního života, což je téměř 2,5x více než u mladistvých v běžné populaci.

Přejeme si, aby příběhy mladých gayů, leseb, bisexuálních, trans, nebinárních a queer lidí byly šťastné. Pomáhejte spolu s námi a podpořte fungování poradny i v příštím roce!

On-line poradna Sbarvouven.cz pomohla tisícům mladých queer lidí uvědomit si to kým jsou. Díky podpoře Citi Česká republika bude každý dar zdvojnásoben.